Bio

Jiří Vedral Alferi (*1962 ve Vysokém Mýtě) vyrůstal v Krnově, kde jako kluk na dvoře za činžákem prolézal tajemné rozvaliny kostela Svatého Ducha z něhož je dnes krnovská koncertní síň. Že by právě toto předznamenalo jeho hudební budoucnost se ovšem nedá tvrdit. Do LŠU byl přiveden matkou-hudebnicí a jeho nadšení pro hru na klavír, bylo-li jaké, záhy vyprchalo. Žádost o navštěvování výtvarného oboru byla rodiči odmítnuta. Přihláška na hořickou sochařskou střední školu nakonec nepodána a tak byl pobyt v Krnově prodloužen o další čtyři roky. Během studia krnovské SPgŠ ovšem došlo k významným událostem. Klavír byl vyměněn za kytaru, vážná hudba za bigbeat a bylo objeveno kulturní podhoubí sousedního města Opavy. Díky své spolužačce Mileně byl Jiří přijat do kruhu opavských básníků, zvaného Vavřinec. Je dost možné, že jistý smysl pro humor a sarkasmus, který provází jeho tvorbu, má počátek právě tady.

Na vysoké škole v Olomouci se kromě studia češtiny a hudební výchovy věnoval své folkové skupině Na Ex, spolupracoval s Karlem Plíhalem a dalšími muzikanty. Po vojně strávené v herecké skupině VUS v Táboře, s níž rok křižoval tehdejším Československem, se usadil v rodném Vysokém Mýtě, kde vyučuje hře na kytaru.

Brzy na to přichází revoluce a s ní snění a zvědavost, jaké to je, zahrát si v zahraničí. A tak se svou tehdejší ženou, houslistkou Helenou Vedralovou, hned využívá možnosti cestovat do USA. Tam malé koncerty pro pozvané, rádio Washington, LA, hned na to cesta do Anglie, Manchester, Londýn BBC - to byly zkušenosti, které ho, původem rockera a písničkáře, utvrdily v zájmu o jazz, práci s lidovými hudebními kořeny a world-music.

S Helenou zakládá skupinu Muziga, která se inspiruje převážně valašskou lidovou písní a absolvuje i mnoho zahraničních štací (Portugalsko, Španělsko, Polsko, Německo, Rakousko) Později paralelně skupinu Horská karavana s čínskou zpěvačkou Feng jun Song, která si základ Muzigy vybrala pro tvůrčí práci s asiiským folklórem, jenž často prezentovala na svých koncertech v pražském divadle Archa. Obě skupiny později spolupracovaly na symfonickém projektu Kde slunce snídá s Filharmonií Hradec Hrálové...

Vedle world-music se Jiří věnuje i autorské písňové tvorbě, má za sebou kompozice pro symfonický orchestr, bigband i dětský pěvecký sbor, doprovází jiné interprety (šansony Markéta Voříšková Hapka). Svoje muzikantské zkušenosti přenáší do své pedagogické práce, z jeho školní rockové skupiny Projekt už vyšla řada nadšených muzikantů.

Celkem natočil, nebo se podílel na 15 CD. 

Věnuje se také divadlu - např. hudba ke hře Arlekin v tarapatach pro polský Teatr Lalek Lodz, několik let spolupracoval s Papírovým divadlem Hanky Voříškové (hudba, režie a účinkování), s nímž si zahrál také v Německu a v Mexiko City. Provozuje divadlo pro děti Vousáči, pro nějž píše hry, hudbu, kreslí obrázky s a chutí v něm také hraje.

V roce 2017 odešel ze skupiny Muziga a své tvůrčí aktivity směřuje stále více do oblasti, „kde voní barvy a nakreslená čára zůstává čárou“.

Už v dětství obdivoval své dva strýčky akademického sochaře Jana Černého a akademického malíře Zbyška Siona. Návštěvy jejich ateliérů v malém klukovi vzbuzovaly pocit slastného tajemna, které pociťuje dosud, kdykoli vezme do ruky štětec.  

Dva roky navštěvoval kurzy kresby na Fakultě restaurování v Litomyšli, v roce 2000 se poprvé odvážil vystavovat a po té ještě mnohokrát, (jednou společně se svým strýcem Zbyškem. Kdo by to byl v dětství řekl?) Stejně jako v jeho písních i v jeho výtvarných pracích většinou figuruje nějaký příběh, vtip, téma, koncept.  Potřeba rozvíjení příběhů se přenáší i do jeho občasné knižní tvorby pro děti (např. O pánovi, který měl velmi dlouhé vousy) i pro dospělé (např. Pojednání o proporcích).

A proč Alferi? V době rozpuku internetu se dozvěděl, že existuje minimálně ještě jeden umělec stejného jména. Pro utvrzení identity přijal tedy po předcích jméno Alferi. Jméno Sion si vzhledem k slavnějšímu strýci přijmout neodvážil...